Citroen C5 jsme měli na test před necelým rokem. Krásně bílá, skvěle vybavená verze s benzínovým motorem a takovými finesami jako zdvojená boční skla nebo měkoučký podvozek, to vše pro nevídanou úroveň komfortu na palubě. To z Citroenu C5 udělalo přesně to SUV, po kterém všichni touží - pohodlné a tiché. Teď k nám zavítala základní naftová verze s 1.5 BlueHDI motorem s 96 kW, v nejnižší výbavě FEEL. Jediný zásadní příplatek je právě za ten naftový motor s automatem, a to 90 tisíc Kč. A tak se cenovka zastavila těsně před hranicí 700 tisíc korun.

Design vede

První dojem z auta je podobný ostatním vozům z rodiny Citroenu. Přifouknutá, nenásilně baculatá karoserie sympatických tvarů, opatřená několika zvýrazňující prvky obdélníku, který se vyskytuje na mnoha místech jak zvenku, tak uvnitř. Musím říct, že to ztvárnění přední části sedí Citroenu skvěle. Oproti ostře řezaným německým konkurentům navozuje nenásilnost a pohodu od začátku do konce - ostatně i v promo materiálech se mluví o “ sebevědomém vzhledu bez známek agresivity”. A to je přesné. Zvenku působí karoserie výrazně větší, než ve skutečnosti je. Stále jde o SUV-B, tedy konkurenci Tiguanu nebo Tusconu. Ostatně tenhle segment je celkově dost nabitý.

Uvnitř auta se drží stejný designový styl, který se snaží navodit atmosféru příjemného a uvolněného obýváčku. Na první pohled interiér opravdu zaujme stylem, ale na druhý pohled je jasné, že vyloženě kvalitní materiály tady nejsou, byť povětšinou vypadají hezky. Až na výplně dveří, které jsou sice měkčené, ale hezky nevypadají. Co se týče provedení vnitřku, je mi o kousek sympatičtější Peugeot 3008 se svými tvary a nápaditostí ve formě i-Cockpitu. Možná mohl Citroen ještě trochu více popustit uzdu fantazie a tu extravaganci zkusit i uvnitř. Jinak přední sedadla jsou pohodlná a dostatečně rozměrná. V zadní řadě je ale se sezením jedna potíž. Stejně jako v nedávno testovaném Citroenu Berlingo, i tady výrobce vybavil zadní řadu třemi samostatnými sedadly, které mají poskytnout nejlepší možný komfort třem lidem. Stejně jako v Berlingu je problém, že při obsazení dvou mají ti dva omezený komfort, protože sedadla jsou úzká, člověk sedí dost natisknutý na dveřích a jedna noha je omezená kolejnicí předního sedadla. Nepomůže v tu chvíli ani skvělá možnost posuvu sedadla nebo naklápění opěradla, která mohla z tohoto vozu udělat královskou třídu, a nepomůže ani absence středového tunelu. Při obsazení třech si budou všichni libovat, jak prostorné auto C5 je.

Ve všech výbavách dostanete digitální přístrojový štít, který svojí grafikou dobře doplňuje tvary palubní desky. Má řadu zobrazení, nicméně ani jedno z nich nejsou tradiční kulaté budíky, které mi ze zpočátku chyběly - místo toho jen digitální číslice. Prostě i tady je vidět, že tohle není auto pro nějaké zážitky z řízení, ale jde spíš o zážitky z cestování. Mezi čtveřicí výdechů klimatizace je známý ovládací panel navigace, rádia a klimatizace. Kontexty se přepínají dotykovými tlačítky na liště pod obrazovkou, co není úplně nejlepší, ale pořád lepší než v Peugeotu 208.

Pohodlí až na prvním místě

Pomalu se dostáváme k nákupnímu argumentu, který má všechny ostatní SUV zadupat do země. C5 se propaguje jako nejpohodlnější SUV v kategorii, díky tlumičům s progresivními hydraulickými dorazy nebo sedadlům Advanced Comfort. Co se týče podvozku - auto je velmi pohodlné, skvěle tlumí malé nerovnosti, jako spáry, nebo dlažební kostky, které do auta téměř neproniknou. Je cítit, jak kola na těch prvních pár centimetrech dráhy tlumičů krásně plují v rámci své vymezené dráhy. Díky tomu poskytuje C5 opravdu nadprůměrný komfort a tohle je prostě hlavní devizou tohoto modelu, na které lze kupující určitě nalákat a umím si představit, že výměnou za ten komfort odpustí Citroenu i některé ty neduhy. Zároveň je třeba říct, že pořád je to vůz s klasickými tlumiči, pořád je to vyšší auto s vyšším těžištěm a požadavkem na bezpečnou jízdu - takže série několika nerovností způsobí, že tlumiče přestanou být tak sebejisté a občas si náprava poskočí. I přes to, že větší nerovnosti do auta ucítíte, téměř je neuslyšíte. V téhle oblasti C5 konkurenci nemá. 

Naftový motor - ano nebo ne?

Testovaná C5 nemá ta největší 19 palcová kola, ale střízlivější 18 palcová a to je jednoznačně ku prospěchu komfortu. Hluku od kol jde minimálně. Když už jsme u toho akustického komfortu, tady přichází pomalu do hry pohonná jednotka. Zatímco benzínová je slyšitelná jen zřídkakdy, toho naftového motoru si nelze nevšimnout - ve městě i mimo něj. A to mi moc k tomu obýváčku na kolech nejde.

Podobný pocit jsem měl u DS7 - tato dvě auta jsou svým způsobem zvláštní - jsou znakem jistého vkusu a smyslu pro estetiku. Ochoty něco odpustit, ale získat nadprůměrné svezení. Koupí si je někdo, pro koho vítězí forma nad obsahem, kdo se vyžívá v designu, v izolaci od vnějšího světa při jízdě. A k tomu to naftové dunění (byť celkem dobře utlumené) v kabině nejde. Ta maximální snaha o pohodlí a ticho na palubě je neustále narušována brumlaným zvukem 1.5 litrového naftového motoru.

Motor má sice 300 Nm a 96 kW, uspokojivé zrychlení 11,8 vteřiny a teoretickou (WLTP) spotřebu 5,3 litru. Praxe je ale taková, že do cca 100 km/h je sice motor slyšet, ale poskytuje slušnou dynamiku. Nad 130 km/h už mu ale síly dochází. Kde exceluje je klidná jízda ustálenou rychlostí - to se sníží jak spotřeba, tak projev motoru. A na tu udávanou spotřebu se nám nepodařilo dostat ani přibližně. Námi naměřená byla 6.2 litru nafty na sto kilometrů a to jak ve městě, tak mimo něj. Není to špatná spotřeba. Na tento typ vozu s 4500 mm délky a 580 litry v kufru a 1 600 kg pohotovostní hmotnosti. Benzínovou verzi jsme vraceli se 7,5 litry, a ve městě to bylo víc. Jen krátce zmíním, že automatická převodovka funguje skvěle, jen výjimečně ten vhodný stupeň musí hledat ze své palety osmi stupňů. Díky širokému rozsahu použitelných otáček při normální jízdě sází rychlosti jak mrkev do řádku a při větším zatížení podrží zařazenou rychlost. 

Největší kompromis při nákupu tak znamená přimhouřit oči nad elektronikou. Ač v základní verzi, C5 měla řadu asistentů jako hlídání mrtvého úhlu, automatická světla, automatické stěrače, senzory vpředu i vzadu i kameru. Automatické stěrače mají svojí hlavu, detekce aut v mrtvém úhlu detekuje auto trochu později a v dešti je zmatená. Přepínání teploty znamená zbytečné odvádění pozornosti, ovládání tempomatu na páčce pod volantem není nejlepší. Zvláště při přímém porovnání s výrobci, kteří tohle zvládají dobře a ty věci fungují tak nějak samozřejmě, jsou pak tvrdohlavé stěrače to, čeho si nelze nevšimnout. Absence adaptivního tempomatu umožnilo i snazší ovládání páčkou pod volantem, které s běžným tempomatem funguje lépe než s adaptivním, protože pak je na ní 7 tlačítek, které je třeba ovládat poslepu.

Citroen s C5 určitě vyrazil správným směrem se snahou nabídnout pohodlné auto. SUV si kupují často starší lidé s vírou, že to velké auto bude i pohodlné a často skončí třeba u T-Crossu, který je přesným opakem měkkého SUV. Nicméně pro zcela dokonalý jízdní zážitek - z akustického hlediska - ten naftový motor celkový dojem maličko kazí - ale Citroen už za pár týdnů uvede plug-in hybrid verzi s benzínovým motorem a ten bude podle mě přesně tím, co tento vůz korunuje králem v jízdním komfortu a pohodlí tohoto segmentu.