Pamatujete si na aféru dieselgate? Právě ta naplno ukázala, jak moc se řeší reálná a měřená spotřeba. Aby se následně předešlo dalším nereálným hodnotám, které měřily automobilky u nových aut v rámci testů a které se pak i o několik litrů lišily od skutečných údajů, byla zavedena metodika měření spotřeby a emisí s označením WLTP. Stalo se tak v roce 2017 a ta zkratka znamená The Worldwide Harmonized Light Vehicle Test Procedure.

Pro automobilky urychlené zavedení této metodiky měření znamenal a nejspíš ještě znamená velký problém. I ty značky, které nikdy nepoužily žádné falšování měření, najednou musely začít emise a spotřebu zcela jiným způsobem. WLTP je velmi komplexní a mělo by odpovídat reálnému provozu auta. Nejen, že celé měření trvá velmi dlouho, ale je při něm ujeta delší vzdálenost a to i vyšší rychlostí. Navíc bylo v rámci tohoto systému upuštěno od neustálého zastavování, aby se tak zmírnily dopady systému Stop-Start, který dříve uměle snižoval jak emise, tak spotřebu. Navíc všechny automobilky bez rozdílu musely do testů zahrnout veškeré možné prvky výbavy, které by mohly spotřebu jakkoliv ovlivňovat. Například jde o rozměry kol. Čím větší kola, tím vyšší spotřeba. Čísla může měnit také nosič kol nebo rakev z nabídky příslušenství. I to dnes musí automobilky testovat.

Tři hlavní faktory

Samotný test má tři hlavní a velmi důležité faktory, které ovlivňují výsledky. Těmi jsou aerodynamika, valivý odpor pneumatik a hmotnost. Postupně si je představíme.

Aerodynamika je důležitá z mnoha faktorů. Především je dobré vědět, že čím větší má automobil aerodynamický odpor vzduchu, tím více paliva spotřebuje. Čím aerodynamičtější je automobil, tím menší má aerodynamický odpor vzduchu, což má vliv na dlouhodobou hospodárnost.

I pneumatiky mají velký vliv na spotřebu a emise. Jejich valivý odpor, způsobovaný deformacemi pneumatik, snižuje za jízdy hospodárnost. Proto je důležité, aby také konstrukce pneumatik umožňovala co nejvyšší hospodárnost provozu.

A konečně hmotnost, třetí a neméně důležitý faktor, který má svůj podíl na emisích, ale samozřejmě i spotřebě. K uvedení těžkých předmětů do pohybu je totiž zapotřebí vynaložit více energie. Čím je tedy automobil lehčí, tím méně paliva spotřebuje ke svému pohybu. Nízká hmotnost se jednoduše rovná hospodárnosti a navíc také vylepšuje ovladatelnost vozu.

Zkušební parametry WLTP

Už jsme to nakousli výše. Metodika WLTP má mnoho zajímavých parametrů, díky kterým jsou hodnoty emisí a spotřeby o mnoho reálnější. Nově je délka zkušební trati 23 kilometrů a cyklus trvá 30 minut. Průměrná rychlost při testování je 47 km/h, přičemž ta maximální přesahuje 130 km/h. Měří se také všechny možné kombinace motorů a převodovek a ve zkušební komoře byla teplota zvýšena na 23 stupňů. A jen pro srovnání. Stará metoda NEDC testovala v komoře, kde byla teplota kolem 20 stupňů, testovací jízda měla 11 kilometrů a jeden cyklus trval 20 minut.

Co je cílem?

Už jsme si řekli, že WLTP má za cíl měřit reálnější hodnoty spotřeby a emisí. Pokud se to podíváme detailněji, dá se říct, že cílem jsou tři hlavní parametry. Prvním je transparentnost, kdy WLTP pracuje s běžnějším profilem řízení než předchozí testy NEDC. Ty se podobaly spíše omezenému laboratornímu testu, aniž by realisticky odrážel skutečnou spotřebu. Protože hodnoty spotřeby byly dříve měřeny za abstraktních laboratorních podmínek, nová metoda díky vylepšeným zkušebním parametrům umožňuje přesnější předpověď skutečné spotřeby vozidla.

Cílem číslo dvě je srovnatelnost. Co si pod tím představit? Především to, že WLTP zajišťuje srovnatelné výsledky testů po celém světě. Jedním z hlavních cílů procesu WLTP je jednotné stanovení emisí výfukových plynů a spotřeby energie pro různé typy pohonů, jako je benzín, nafta, CNG nebo dokonce elektřina. Pokud je postup měření WLTP cyklu správně dodržován, musí vozidlo stejného typu vždy poskytovat stejný výsledek testu ve všech částech světa.

Třetím aspektem v posledních letech velmi skloňovaná ochrana životního prostředí. Díky WLTP lze srozumitelně ověřit dodržování mezinárodních předpisů týkajících se limitů emisí CO2. V roce 2010 bylo v EU vypuštěno 4,72 mld. tun emisí CO2, z toho 19 % pocházelo ze silniční dopravy. Proto chce Evropská unie do roku 2020 snížit emise o 20%  a to právě i za pomoci WLTP.