V prvním díle jsme se podělili o naše první dojmy z Eco Rally Bohemia. V této části popíšeme závodní víkend a konečně se dozvíte, jak jsme dopadli. 

Sobotní ráno - po klidné snídani zjišťujeme, že naše e208 má jen 64% procent baterie, protože v noci vypadlo nabíjení. Ach jo. K těm mnoha nejistotám a věcem, na které je třeba se soustředit, přibylo ještě hlídání dojezdu. Čeká nás 115 km kolem Bedřichova. Samé stoupání a klesání. To je teoreticky pro elektromobily menším zlem, než pro spalovací motory, ale velké kolísání udávaného dojezdu nás velmi znervozňovalo. Cestou do kopce e208 říká, že zbývá 40 km, cestou z kopce 120 km. A procenta baterie nezobrazuje, takže vlastně moc nevíme, jak na tom jsme, ale víme, že teoreticky to dáme. Navigačně se nám daří, není to už takový stres jako předchozí dne a tak cestou přemýšlíme, že příště bychom neměli zapomenout na rezervní kolo, které by se nám při defektu hodilo více než ta lepící sada s kompresorem, kterou si vezeme. Načež za necelou hodinu potkáváme u krajnice smutné kolegy z Motorvize.cz, kteří kvůli proražení dvou pneumatik odstupují z druhého místa. Škoda. Občas se prostě nedaří. Na druhou stranu my jsme neztratili ani jednou a po dojezdu do Liberce vidíme, že v autě zbývá ještě 18% baterie, takže starost o dojezd byla zbytečná. 

Během polední pauzy opět trochu bojujeme s nabíjením kvůli nestabilitě dočasné elektroinstalace a po obědové pauze žádáme organizátory o rychlejší nabíjení, byť tím vypadáváme ze soutěže spotřeby. Večer nás čeká přes 30 km po uzavřených RS, na kterých se předtím proháněli velcí kluci s rally speciály a tam si to prostě chceme užít bez omezování. Cestou na tyto RZ mám trochu motýly v břiše, přece jen ty rychlostní průměry jsou tam vyšší, cesty kolem Malé Skály úzké a klikaté a člověk neví, co ho tam může čekat. Nakonec to pro mne byl nejlepší zážitek z té rally. Uzavřené cesty bez nutnosti bát se o cyklisty, chodce, nebo protijedoucí auta. Atmosféra vyznačené trati, zvuku píštalek traťových komisařů a občasných diváků je prostě fascinující. Pár diváků nám gesty dává najevo, že jim se naše závodní elektromobily nelíbí, jeden dokonce nelenil a vyrobil si plakát s nápisem “elektros*áči”. Po skončení rally “benzíňáků”, několik hodin stál u trati, jen aby se s námi podělil o názor, což oceňujeme. Nikomu nenutíme ani náš způsob pohonu, ani způsob závodění, takže přes lehce negativní nádech takového sdělení, zůstáváme dobře naladěni.

Neděle. V 6:30 ráno zjišťujeme, že opět vypadl jistič na nám přidělené nabíjecí zásuvce a náš Peugeot má jen 54% baterie. Rychlé vstávání a odjezd na rychlonabíječku PRE trochu rozhodí poklidné nedělní ráno, ale jde o čtvrtý den a tak odjíždíme s trochu větším sebevědomím. Vždyť už jsme se dva dny prakticky neztratili. Čeká nás ještě slušná porce 97 měřených kilometrů, ale hlavně nejdelší zkouška pravidelnosti a tou je přes 40 km dlouhá RS. A na závěr uzavřená RS městským okruhem v Mladé Boleslavi. Všechno jde podle plánu, na jedné RS jsme 5., na další dokonce 3. Že bychom těm vrtochám GPS zařízení přišli na kloub? Jenže na té nejdelší mineme jednu odbočku a tím se dostaneme mimo roadbook. Rychle hledáme v mapě, ale i tak nabíráme 3,5 minutové zpoždění. To znamená, že nás předjely tři posádky, které startovaly v minutových intervalech po nás. Naštěstí následující 4 kilometry vedou po otevřených a vcelku širokých silnicích a tak dvě posádky brzy dojíždíme a předjíždíme. Posádky ochotně uhýbají, protože tuší, v jaké jsme bryndě. Během pár kilometrů dojíždíme i Rudu z Ostravy a víme, že máme už jen minutu “sekeru”. I ten nás pustí a dál stahujeme naše zpoždění. Trochu to “sypeme”, ale stále jsme v provozu a musíme brát ohled na ostatní účastníky. Pokud je požadovaný průměr 48 km/h (což tady v tom úseku byl), když jedeme zhruba 90 km/h (průměr) stahujeme každou minutu jednu minutu zpoždění - to jen pro představu, jak jsme tak rychle dojeli 3 posádky. I tak nás nemine 7000 trestných bodů a pojištění našeho 11. místa.

V Mladé Boleslavi si jako lahůdku dáme poslední uzavřenou městskou RS. Ta je velmi zábavná pro nás, ale pro diváky možná trochu méně. Elektrický vůz jedoucí rychlostí 35,2 km/h možná není to, proč sem přišli. Jenže my ten průměr musíme držet i v zatáčkách a tam to zase takové šnečí tempo není. Po této RS se posouváme na 10. místo, ale po protestu jedné z posádek kvůli nepřesnostem v itineráři byla následně celá zrušena a v celkovém pořadí se tak vracíme zpět na 11. místo.

Končíme kolem nedělního poledne a nakonec jsme spokojeni s naším výkonem i s naším výsledkem. Nikdy bych nevěřil, že rally pravidelnosti může být tak náročná, vyčerpávající, nervy drásající, ale zároveň nabitá endorfiny a tunami zážitků. Děkujeme českému zastoupení automobilky Peugeot za důvěru a možnost reprezentovat jejich barvy s tak skvělým vozem, jakým e208 je. Pro tento účel šlo o naprosto perfektní auto a byť výrazně nevyniká v žádném z dílčích parametrů, tak v konkurenci přítomných Tesel, Kií e-niro, Enyaqů apod., bych příště takový podnik v malé e208 znovu absolvoval. Její komfortní jízdní vlastnosti, rozumně silný motor, dostatečný dojezd, vnější rozměry i skvělá architektura interiéru dávají dohromady mix pro tento účel ideální. Kromě perfektního auta byla perfektní sázka i na navigátora Pavla, který v původní definici naší posádky "řidič si plete strany a spolujezdci se dělá špatně, když si za jízdy čte" obstál na výbornou a nelehkého úkolu navigátora se zhostil naprosto parádně. A přes veškeré komplikace i tápání způsobené nedostatkem zkušeností jsme si nakonec odvezli cenu za druhé místo v poháru konstruktérů.