Tucsonu se v ČR velmi daří a může za to jistě i fakt, že ho Hyundai vyrábí u nás v Nošovicích. Nyní přichází také ve variantě N Line, která docela zásadně mění celkový dojem z exteriéru vozu. A nejen rozdílům oproti standardnímu Tucsonu se budeme věnovat na následujících řádcích.

Exteriér - největší změny

Jak jsem již nastínil, změn na zevnějšku je tolik, že kdyby mi někdo tvrdil, že se jedná o facelift, asi bych mu to i věřil. Slovy výrobce se změnila přední maska a nárazník s difuzorem, přidány byly černé výplně světlometů a změnu zaznamenal také zadní spoiler a nárazník s difuzorem. Velmi výrazné je nyní denní svícení, které kompletně změnilo tvar a je nově umístěno vertikálně. Velkou parádu nadělá také tmavá maska se síťovanou výplní, která plynule přechází do světel s tmavou výplní. Kombinované s černou variantou kol, dostupnou pouze pro N Line, černými vnějšími zrcátky a zadním spoilerem to celé působí velmi efektně. Vše pak zakončuje zadní část se spíše decentně pozměněným zadním nárazníkem, avšak doplněným pěknými (a pravými) koncovkami výfuku.

Interiér - červená kam se podíváš

Vnitřku vozu vládne červená nit, kterou je protkané téměř vše. Od sedadel, přes čalounění vozu, volant až po velmi efektní “N” volič samočinné převodovky, kterému dominuje poměrně výrazný červený pruh. Dojem z interiéru pak umocňují ještě chromované pedály, které vyloženě lákají k ostřejší jízdě. 

Jinak je to Tucson tak, jak jej známe - dominantou je středový displej s pěkným rozlišením a dobrým infotainmentem, panel klimatizace pod ním je pěkně postaru analogový a pod ním pak najdeme velkou přihrádku na telefon i s bezdrátovou nabíječkou. Oproti podobně velké konkurenci je zde hodně úložných prostor, a to včetně mé oblíbené přihrádky na brýle. Interiér rozhodně nepůsobí stísněně. Možná jen těch tlačítek by nemuselo být tolik, na druhou stranu ale tlačítko vypínající StartStop, nebo kontrolu trakce dnes není úplně samozřejmostí a hodit se může. To, že Tucson míří i na americké trhy poznáme podle kompasu ve zpětném zrcátku, nicméně jsem rád, že tento doplněk zůstal i v evropské verzi - “vydat se na jihozápad” podle pokynů Google Maps se najednou nezdá až tak nereálné. 

Potěší i objem kufru, který činí 513 litrů. Jedním z mála příplatků jsou elektricky ovládané páté dveře v paketu Premium, ve kterém za příplatek 40 tisíc dostanete navíc i elektricky nastavitelná přední sedadla, velmi dobře hrající audiosystém Krell a 360° kamerový systém. A právě kamerový systém je velmi příjemnou příplatkovou výbavou - díky němu se nemusíte bát do lehkého terénu ani s vyumělkovaným N Line nárazníkem, protože vidíte, co přesně je před a za vaším vozem. Kromě toho můžete přepínat i mezi bočními kamerami, vidíte také pohled z ptačí perspektivy, který v praxi, spíše než lépe se orientovat v terénu, pomůže ochránit ta pěkná černá 19” N Line kola.

Jízda - na motorizaci záleží

Když jsem se bavil s kolegy z Motorvize, kteří testovali Tucson v jeho benzínové variantě 1.6 T-GDI, přišla řeč také na tužší nastavení podvozku, s čímž jsem se moc po pár jízdách s variantou s naftovým dvoulitrem neztotožňoval. A skutečně - o osm procent tužší přední a o pět procent tužší zadní tlumiče má pouze benzínová varianta. A musím říct, že bez přímého srovnání mi nastavení podvozku u dieselu vyhovovalo - nebylo tak měkké, aby nepodrželo v zatáčkách a ani tak tvrdé, aby s ním byly delší cesty na 19” kolech po rozbitých silnicích utrpením. Styling vozu vás tak nějak podvědomě nutí ke sportovnější jízdě, která ale Tucsonu kupodivu svědčí - 136kW sice stačí jen na cca. 9.5s zrychlení na 100 km/h, nicméně pohonné ústrojí se čile probouzí z jakéhokoliv spektra otáček a povedený podvozek i řízení dává dostatek odezvy na to, aby se dala projet i zatáčka rychlejším tempem.

Rozdíl mezi vrcholným dieselem a benzínem je také v druhu automatické převodovky - zatímco benzín dostane možná sportovnější 7 stupňovou dvojspojku, u dvoulitrové nafty máte k dispozici 8 stupeň v podobě převodovky s hydrodynamickým měničem, pádla pro manuální řazení pod volantem však chybí. Celkem atypicky si můžete připlatit za mild-hybridní technologii do všech variant vozu, ale přiznám se, že pro to úplně nevidím důvod. Kromě benzínové varianty se N Line pojí vždy s pohonem všech kol, který lze v nižších rychlostech i uzamknout do rozdělení síly mezi nápravy v podobě 50:50. 

V jízdě vám budou samozřejmě dopomáhat i různé jízdní asistenty - adaptivní tempomat fungující až do úplného zastavení i aktivní udržování v jízdním pruhu, které zasahuje do řízení na můj vkus trochu silněji, než by muselo - díky tomu zvládne i ostřejší zatáčku, na druhou stranu se s ním občas trochu perete (ale vypnout jde velmi snadno tlačítkem). To doplňuje nouzové brzdění, stabilizace přívěsu, nebo sjíždění ze svahu plus spoustu dalších asistentů - zde doporučuji nahlédnout do ceníku, kde budete mile překvapeni. Vše je totiž už v základu, nic se nedoplácí - za to má N Line určitě plusové body. 

Závěr - povedená verze, kterou se odlišíte

N Line je zajímavou variantou nejen pro ty, kteří si chtějí dopřát příplatkovou výbavu, kterou Tucson nabízí, ale i pro ty, kteří se chtějí svým vozem odlišit. Právě kvůli bohaté výbavě je cenovka výše posazená, než je tomu u základní varianty a to je myslím dobře - tento Tucson tak totiž nebude mít každý. Zároveň je ale cena vzhledem k výbavě i tak velmi příznivá, navíc v případě naftové varianty dostanete i dnes již celkem vzácnou variantu automatické převodovky s hydrodynamickým měničem, navíc ve stylovém a moderním SUV.