Automobily značky Ford jsou od dob prvního Focusu symbolem pro řidičská auta v segmentech, kde to nebylo úplně běžné. Na tuto tradici se snaží navázat výrobce i v době, kdy segment B i C nahradila SUV, kde ty jízdní vlastnosti jsou v preferencích kupujících spíše níže. To, že se SUV zákazníkům líbí, potvrzuje i to, že Kuga a Puma dohromady tvoří kolem 70% prodejů osobních vozů tohoto amerického výrobce. Kuga od zapomenutého Focusu převzala podvozkovou platformu, takže předpoklady pro řidičské zážitky má kde brát. Letos dostaly obě nejprodávanější SUV facelift, v případě Kugy je zásah do exteriéru i interiéru větší, byť i předchozí generace prodávaná na českém trhu od roku 2020 je stále pohledný vůz.

Nový model samozřejmě ohromí nabízenou výbavou. Od obřího displeje, který je (dnes už) klasicky dominantou interiéru, přes výbavu jako pohon všech kol, LED matrix světla, automatický parkovací asistent, elektricky ovládané víko kufru až po Bang & Olufsen audio. Prostě všechno, co do takového moderního stylového crossover patří a kupující chtějí. Zatímco v Pumě už můžete mít jen litrový tříválec, v modelu Kuga je situace o dost lepší. Tam je v základu také tříválec, ale s objemem 1.5 litru. Alternativně je dostupná hybridní jednotka s objemem motoru 2,5 litru, kterou je možné kombinovat s tradičním pohonem všech kol. Tradičním myslím to, že zadní náprava je poháněna kardanem, vedoucím od přední nápravy. Nikoliv dnes čím dál více se rozšiřujícím elektromotorem na zadní nápravě. A právě tu hybridní jednotku máme dnes na test.

Klasická architektura interiéru působí robustně, kruhový volič ovládání převodovky už známe z mnoha jiných Fordů. Dle aktuálních trendů došlo k úklidu tlačítek a k přesunutí ovládání klimatizace na spodní část obřího displeje, podobně jako to měla nedávno testovaná Puma. Fyzických tlačítek zbylo na středové konzoli už jen pár. Pochválit je třeba sedadla, dobře tvarovaná, s hezkým bočním vedením a proložitelným sedákem, který není v této třídě úplně obvyklý. Z venku na první pohled zaujme zajímavá zelená barva a složitě tvarovaná světla, která dostala i osvětlenou spojující linku, která vytváří unikátní světelný podpis. Jinak, popravdě, ten design je hezký, ale takový očekávaný - oplastování na spodku, krabicový tvar, velká kola v lemovaných podbězích. Prostě SUV.

Týdenní test začíná přeložením plného kufru a jednoho mimina z krátkého Golfu do krásné zelené Kugy. Kočárek, tašky, houpátko, krosna, všechno kufr pobral tak akorát. Dítě se usadilo do protisměrné sedačky jen tak tak, abych se před něj vešel ještě já. Kuga má posuvné zadní sedačky, čímž u mě sbírá velké plus, protože je to skvělý způsob, jak vyřešit dilema, jestli upřednostnit pasažéry nebo zavazadla. Výrobcem udávaných 518 litrů je v případě posunu sedaček zadních sedaček zcela vpřed. V tu chvíli se tam jen sice ještě usadí člověk, ale protisměrná sedačka potřebuje sedadlo posunuté zcela vzad a odhadem se kufr zmenší o 100 litrů, na zhruba 400 litrů. Kufr Kugy je totiž delší, ale relativně mělký, protože pod podlahou ukrývá dojezdové kolo a ještě se tam musí poskládat část hybridního ústrojí, poloosy a diferenciál zadní nápravy. 

Kuga se neslyšně rozjíždí a během chvilky naskočí vzdáleně vrčící čtyřválcový 2,5 litrový benzínový atmosférický motor s obchodním označením Duratec. Pří typické jízdě se ženou a dítětem převodovka krásně řadí, otáčkoměr nahradil procentuální ukazatel aktuálního zatížení soustavy, na kterém je dokonce vidět, kolik z potřebného výkonu přispívá elektromotor a kolik spalovací motor. Hezké, ale zbytečné. Když jsem u zbytečných věcí, tak jako u Pumy, ani tady jsem neoněměl úžasem nad grafickým ztvárněním 13,2 palcového displeje přístrojového štítu. Poloha ručičky rychloměru je nečitelná, respektive je kolem ní nějaká zóna zhruba 30 km/h, která činí odečítání aktuální rychlosti skoro nemožné. V režimu Sport se grafika změní a je to fajn. Během prvních metrů si všímám, že v nízkých rychlostech by mohla být Kuga tišší od kol, naopak na dálnici překvapí opakem - překvapivě tichou jízdou i nad dálničními limity. 

Co se týče spotřeby, při sjezdu z dálnice ukazuje Kuga kolem 7 litrů. To je tak nějak očekávané - na čtyřkolku s automatem a vyšší stavbou. Zároveň tu ten hybrid tolik parády neudělá, protože prakticky neustále běží spalovací motor. Mimo dálnici už se ale začne ukazovat v dobrém světle a není problém dorazit do cíle s 5,5 litry na sto km. Sladění pohonů funguje velmi dobře, Kuga při rozjezdech preventivně zapojuje pohon všech kol, takže rozjezdy jsou jisté a nedojde k prokluzu kol. Motor s relativně velkým objemem zvládá pohon vozu za pomoci elektromotoru úplně s přehledem, eCVT převodovka volí převody tak, aby motor neobtěžoval hlukem. Pod pedálem plynu máte vždy příjemnou rezervu. Silný elektromotor slibuje lineární a okamžitou reakci na plyn. Tohle všechno funguje tak do 80 % zatížení vozu. Výkon 183 k (134 kW) je zcela dostatečný k zajištění běžných situací. Pokud však chcete dosáhnout výrobcem požadovaného zrychlení 8,3 vteřin z nuly na sto, dostaví se klasická hybridní “mizerie”. Motor vyje, baterie se relativně rychle vyčerpá, a pohon jakoby otupí, protože nemá žádné rezervy na generování energie. 

Docela mě potěšilo i to, jak výrazně se změní chování hybridu při přepnutí do režimu Sport. Často jsou taková režimová tlačítka docela zbytečná, protože jen změní odezvu plynu, co v praxi znamená, že první půlka dráhy plynu je až příliš citlivá a druhá půlka je “mrtvá”. Ford ale výrazně změní chování celé soustavy, a to tak, že se snaží výrazně více rekuperovat, respektive dělá všechno pro to, aby se baterie neocitla bez energie. Protože, jen dokud je energie v baterii, jsou reakce na plyn rychlé a docela intenzivní. Pak se lze s Kugou docela hezky zabavit. Je neuvěřitelné, co všechno si podvozek nechá líbit.

Jízdní vlastnosti začnu tím, že během jízd s Kugou jsem často přemýšlel, jaký je průnik kupujících SUV a těch, co chtějí sportovní (rozuměj tvrdý) podvozek. Řekl bych, že malý. Poučen z Pumy, kde od vyšších výbav je standardně sportovní podvozek, jsem si myslel, že v naší nejvyšší výbavě Active-X je tomu také tak. Pohledem do ceníku jsem zjistil, že tomu tak není. Tohle je standardní podvozek. Čooo? Neumím si představit ten sportovní (který je u výbav st-line) a ještě větších disky kol. Už tady je to, podle mého názoru, tak tak. Ale samozřejmě všechno zlé, je k něčemu dobré a tyhle tužší podvozky ožijou, když jim začne člověk trochu nakládat. To se najednou projeví strmé, celkem přesné ale přeposilované řízení, velmi malé náklony a společně se systémem TVC (Torque Vectoring Control), který přibržďuje kola na vnitřní straně, je to najednou až těžko uvěřitelná zábava. No. Relativně. Protože ty hybridy, tím, jak mají svou hlavu, nejsou moc záživné na jízdu. Nejde s nimi přijet do zatáčky, naložit tomu v půlce, ale chce to spíše svižně a plynule. Ale ten podvozek teda poklonu zaslouží. Pokud je to, co od 4,6 metru dlouhého SUV chcete. 

Konečná průměrná spotřeba byla 6,5 litru, ta výrobcem udávaná je 5,7 - 6,2 litru na sto km. To není špatné s ohledem na ten klasický pohon všech kol, vyšší stavbu karoserie a celkovou velikost auta. Tento segment je velmi nabitý a Kuga bude mít velkou práci s tím se prosadit. S ohledem právě na to, že kupující očekávají hlavně pohodlí. Bodovat může dobrým hybridem, jistou a tichou jízdou, hezkým interiérem i praktickou posuvnou zadní lavicí. Cenově je na tom také o trochu lépe než konkurence, protože hybrid se čtyřkolkou začíná na 750 tisíci Kč, a to je fajn.