Design první generace Juku se nedá označit jiným slovem než bláznivý. Vydržel ve výrobě dlouhých 9 let a v roce 2019 jej nahradila druhá generace, na kterou se právě díváte. Design se lehce umírnil, ale pořád je nezvyklý a určitě originální. Především ta přední část je docela divoká, ale vlastně docela dobře zapadá do designového jazyka značky, který se vyznačuje tenkými pásy denního svícení, které navazují na chromované části přední masky. Kulatá světla hlavních světlometů tvoří jakousi trojcípou hvězdu. A právě ty dávají Juku ten nezaměnitelný vzhled. 

Juke pochází ze společné aliance s Renaultem, a tak kromě podvozkové platformy sdílené s Capturem, sdílí i některé pohonné jednotky, včetně dnes testovaného hybridního ústrojí, které už jsme testovali v Renaultu Clio. Výhoda těch hybridních ústrojí je jasná - ve městě podstatně snižují spotřebu a okamžitá pomoc elektromotoru dodá zážitek podobný jízdě v elektrickém voze, ovšem bez nutnosti vůz dobíjet. Na druhou stranu, tato technika se, především u malých aut, docela promítne do ceny a do objemu kufru. Nejinak tomu je i u Juka. 

Pokud máte Juka za malé auto, tak věřte, že tomu tak úplně není. Ten boubelatý design skrývá 4,2 metru délky. To je úplně stejně jako Škoda Kamiq nebo Toyota Yaris Cross. A to také budou dva největší konkurenti. Kamiq v této soutěži bude spíše formálně, protože nenabízí ani hybridní pohon, ani tak divoký design. To u Yarise Cross to bude jiná písnička. Ten nabízí i extravagantní design i vyhlášený hybridní pohon. A podobně jsou na tom tihle dva i cenově. Základní cena Juku ve výbavě Jubileum je skvělých 499.990 Kč. U námi testovaného hybridu je základní cena s výbavou N-Connecta 729 000 Kč. O 52 tisíc méně stojí tahle výbava s litrovým turbomotorem a automatem. Tolik připlatíte za ten hybridní pohon. Navíc přijdete o 68 litrů v zavazadlovém prostoru a musíte si vystačit s 354 litry. Ani to není špatná hodnota. Ale nejen dle hodnoty rozvoru je jasné, že místa bude uvnitř docela dost i v zadních řadách. Jenže ten kufr je na rodinné auto možná trochu malý. Ale není to jen případ Juka. Dlužno říct, že pod podlahou najdete dojezdové náhradní kolo, co už není úplně obvyklé.

Pod kapotou se nachází technicky zajímavý pohon, který ovládá unikátní multimodová převodovka. Atmosférická benzínová jednotka s objemem 1.6 litru nabízí 94 koní a 148 Nm. To není moc. Ale pomáhá jí elektromotor s 48 koni ale hlavně 205 Nm. Dohromady tak obě jednotky nabízí 143 koní a 353 Nm. To stačí na zrychlení z nuly na sto za 10,1 vteřiny. Juke má dle WLTP normy chtít 4,4 až 4,6 litrů na sto km. Předností hybridu je nejen spotřeba, ale hlavně velká část jízdy na elektrickou energii, okamžitá reakce na plyn díky silnému elektromotoru a tichá jízda po většinu času. Výrobce tvrdí, že “až 80 % času jízdy ve městě můžete absolvovat v režimu elektrického pohonu”. Reálně jde spíše o polovinu času, ale i tak je to hezké.

Obě jednotky, respektive dva elektromotory a jeden spalovací motor jsou dohromady spojeny neobvyklou konstrukcí dvou převodovek. V podstatě jde o čtyřstupňovou převodovku spojenou se spalovacím motorem a dvoustupňovou převodovku k elektromotoru. Zajímavostí je, že tu není klasická spojka, ale synchronizace otáček motoru s převodovkou se děje jedním z elektromotorů, který přesně trefí otáčky, aby spojka nebyla potřeba.

Zatímco hybrid za pomoci elektromotoru rychle vystřelí zejména v městských rychlostech, kde si klidně hrábne předním kolem, mimo město už mu to trochu kazí schopnosti atmosférického motoru, ale hlavně dlouhé převody čtyřstupňové převodovky, která je taková váhavější a pod plným zatížením rychle ztrácí dech (tím, že vyčerpá energii z baterie). Především pokud chcete držet dálniční rychlost v táhlých dálničních stoupáních. Na kopci bude baterie vyčerpaná, ale cestou z kopce si ji auto opět doplní, aby po těch rovinkách mohl Juke svištět úplně jako nic. Juke se na dálnici neztratí, ale jeho revír je především mimo ni.

A to především ve městě. “Kopanec” od elektromotoru po prvotním sešlápnutí plynu opravdu od auta této kategorie nečekáte. Líbilo se mi, jak rychle Juke vystřelí z křižovatky. Těch prvních pár vteřin akcelerace je úplně skvělých. Nikdy nebyl problém rychle se zařadit nebo rychle přejet křižovatku. Zatímco auta s klasickým automatem čekají, až turbo natlakuje sání a pak převodovka najde tu správnou rychlost, tady tohle všechno odpadá. Pocit z elektromobilu trochu kazí slabší odhlučnění spalovacího motoru. Po pár minutách zcela tiché jízdy se ozve lehké hučení motoru, který je zatížen generováním proudu a pohonem. Ve městě tak zcela tichá jízda trochu kontrastuje s pomalou jízdou s hučícím motorem. 

Poslední slabinou Juka pro jízdu ve městě je relativně tuhé odpružení. I na zimních kolech s rozumnou bočnicí 17 palcových pneumatik je to ve městě možná až moc tvrdé. Neumím si to představit na příplatkových 19 palcových. Jak tomu tak bývá, ta tuhost podvozku se stane výhodou při rychlejší jízdě, kdy se podvozek stane poddajným. Po nedávno testované Cupra Leon je to další auto, kde mi ta tuhost podvozku moc nejde dohromady s motorem, který je doma hlavně ve městě a jeho výhoda nízké spotřeby se projeví hlavně při lidském zacházení. Oproti malému Cliu se stejným pohonem je nárůst spotřeby zhruba půl litru v každém režimu jízdy. Ve městě se jezdí kolem 5 litrů, na dálnici jsme naměřili 6,5. Konečný účet byl přesně 6 litrů po zhruba šesti stovkách km. 

Na pohled je Juke opravdu povedený. Zvenku vypadá malý, ale uvnitř překvapí prostorností i nabídkou výbavy. Ochuzeni nebudete o Carplay, vyhřívané přední sklo, vyhřívaný volant, nebo vyhřívaná sedadla. V autě se velmi dobře sedí a dobře se do něj nastupuje. Přesně to, proč mají lidé tak rádi vozy SUV. O tom hybridu bych asi neuvažoval pro jeho úsporu paliva, ale pro ten pocit z jízdy. Ta je opravdu nenáročná, reakce na plyn jsou okamžité a pohon se chová velmi spořádaně a dospěle. Připočtěte k tomu velmi dobré zpracování interiéru a povedený originální design a máte povedený vůz.