Značka SsangYong na českém trhu válcuje konkurenci úspěšnými prodeji svého menšího SUV Korando, které rozměrově konkuruje především domácímu Karoqu a sází na nízkou cenu spojenou s rozumnou výbavou a konzervativním designem. Proti úspěšnému Kodiaqu však až do teď výrobce odpověď neměl. A tak přišel Torres. Velké SUV s cenou, za kterou konkurence nabízí auta o třídu menší.

SsangYong Torres je celkem velké překvapení. Zatímco doteď byl designový jazyk spíše nenápadný, až obyčejný, Torres už nechce být v této oblasti přehlížen. Přichází auto se svébytným designem. No svébytným. On Torres vypadá zepředu opravdu pěkně a je otázka, jestli se nám náhodou nelíbí hlavně z důvodu, protože tu nacházíme tolik prvků známých z jiných vozů - třeba masku z Jeepu, ztvárnění předních i zadních světel podobné Range Roveru, rovná kapota a zadní plastové panely jako by Defenderu z oka vypadly. Ale celkově to působí moc hezky. Z boku je zvláštní zalomená střecha, která hodně kontrastuje s rovnou linií dveří. Velká 20 palcová kola s velkými plastovými lemy blatníků rozbíjí tu rozlehlou boční plochu. Zezadu je to stále trochu nezvyklá exotika. Ten samoúčelný plastový výlisek má připomínat páté kolo. Škoda, že v něm není třeba nějaká uzamykatelná schránka nebo něco, co by ospravedlnilo její přítomnost. Podivně působí také velké madlo dveří, které naznačuje, že by se dveře mohly otevírat do boku, ale v tomto madle je skrytý elektronický spínač klasického vzhůru výklopného mechanismu pátých dveří. Ale rozhodně nejde o nějaké tuctové SUV, ten vzhled je opravdu zajímavý a spoustu lidí si jej všimne.

Ani uvnitř to není špatné. Na první pohled vidíme klasické uspořádání přístrojové desky bez nějakých velkých výmyslů. Zaujmou tři displeje a velký volant. Při bližším zkoumání už odhalujeme, že displeje nemají bůhví jakou grafiku, ani kvalitu zobrazení. A působí trochu lacině. Jak ten před řidičem, tak ten centrální. Ono, když říkám lacině, tak rovnou nakousnu jedno téma. V této nejvyšší verzi s automatem a pohonem všech kol stojí Torres téměř milion korun. Tady se nebavíme o autu za půl milionu, ale bavíme se o dvojnásobku. A za takové peníze už lze mít vysoké nároky. Tak je budeme mít i v našem testu. Zpět k tomu displeji. Ten před řidičem už je třetí SUV v řadě (po MG a Kia), které nemá klasický displej, ale jakousi šablonu, ve které se zobrazují čísla rychloměru a otáčkoměru. Skutečný displej je relativně malý, a je umístěn mezi “budíky”. Orientace v něm je docela snadná a displej nabízí základní údaje z palubního počítače.

Centrální displej se pyšní až moc jednoduchou modro černou grafikou. Ale nabízí CarPlay a Android Auto a tím je jeho funkce celkem jasná. Bystré oko si všimne ještě třetího displeje v úrovni řadící páky. Ten vypadá opravdu prémiově - pro ovládání klimatizace je tu vyhrazený displej, podobně jako třeba v Audi. Jenže dle mého názoru je to ze všech možných řešení to nejhorší. Je to totiž ta nešťastná kombinace toho, že nejde trefit tlačítko poslepu a zároveň se musím podívat dolu a tím úplně přestat sledovat silnici přede mnou. Když tak často kritizujeme ovládání klimatizace v displeji, tak je to většinou na displeji, který je v úrovni horní části palubní desky. Takže lze ťukat do displeje a stále periferně vidět na silnici. Ne tak tady. Tady pro odvětrávání sedadel malé tlačítko, to spustí animaci (byť docela plynulou) na konci, které mohu nastavovat konečně intenzitu odvětrávání nebo topení. A to na tom mám celou dobu koukat? Za mne docela samoúčelné řešení. Když už ten displej tak to šlo vyřešit přímo tlačítky na odvětrávání a vyhřívání, nikoliv to ještě animovat na další obrazovku. 

Tak to jsem se rozohnil. Zbytek už naštěstí bude lepší. Sedí se na kožených, sice všestranně nastavitelných sedadlech, ale bohužel s docela krátkým sedákem. Tady určitě chybí možnost jeho prodloužení. Jinak se mi sedělo celkem dobře. Jen ten pocit z velikosti vozu se jen tak nevytratí. Pákou voliče řadím D a klasický měničový automat se šesti stupni začne pohybovat velkým vozem. Nezvykle velký je volant, nezvyklá je obří kapota, kterou stále vidíte před sebou. Pod kapotou se ukrývá stejný benzínový čtyřválcový motor 1.5 GDI Turbo. V Torresu jej výrobce naladil na 120 kW, tedy 163 koní. Objemu 1.5 litru samozřejmě pomáhá turbodmychadlo. Točivý moment je 280 Nm v širokém rozsahu 1 500 až 4 000 otáček.

Co se týče jízdních vlastností, je to asi to, co očekáváte. Dobré. Odpovídající tomuto vozu. I na 20 palcových kolech nepůsobí auto moc tvrdě, ale přesto bych těmi menšími ráfky nepohrdl. I s ohledem na to, že jde o model s pohonem všech kol a taková velká kola se i v lehčím terénu snadno poškrábou. Díky automatické převodovce od Aisinu se Torres plynule rozjíždí a necuká. Takové ty tradiční obtížné disciplíny (jako pomalé couvání do kopce) zvládá docela obstojně. Až staromilsky působí pouze šest stupňů. A znamená to, že odskoky převodů jsou větší než je obvyklé a motor je třeba trochu více vytáčet, aby po přeřazení byl v pásmu, ve kterém je mu dobře. A překvapivě je mu dobře od nízkých otáček. Motor se jej snaží držet kolem 2 tisíc a vyhovuje mu hlavně klidná jízda, kde má motor dostatek sil a nemusí se příliš vytáčet.  

Je úžasné, jak klidný a tichý ten motor umí být. Často o něm prakticky nevíte. Víte o něm případně u čerpací stanice, protože po městě musíte počítat se spotřebou přes 10 litrů. To je prostě daň za velké auto, konstrukci převodovky, ale také pohon všech kol. Na dálnici se pak spokojí s 9 litry, kolem 8 litrů mimo dálnice. Ty hodnoty spotřeb bývají u vozů SS tradičně trochu vyšší, hlavně díky tomu, že převodovka nepodtáčí motor, má méně převodových stupňů a samozřejmě roztáčí všechny kardany zadního pohonu. Na údajích výrobce je skvěle vidět, jak automatická převodovka a pohon všech kol zvyšují spotřebu. Základní verze s pohonem přední nápravy a manuální převodovkou má papírovou spotřebu 8 litrů. Připlaťte si za automat a průměrná spotřeba vzroste o půl litru na 8,5. Doplňte výbavu o pohon všech kol a průměr vzroste o dalších půl litru na rovných 9 litrů. To zhruba odpovídá i námi naměřené konečné spotřebě. Ale je potřeba jezdit opravdu rozvážně. Torresu bude bezpochyby škodit to, že není k dispozici s naftovým motorem. 

Se základní cenou 699 tisíc Kč a základním objemem kufru 839 litrů jde určitě o velmi zajímavou nabídku za tak velký vůz. Místa je všude na rozdávání, až je otázka, jestli tolik místa člověk skutečně potřebuje. Každopádně velkým plusem je povedený design a zároveň vzrůstající popularita značky na našem trhu.